Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.4.2015, sp.zn. I.ÚS 1822/14 (Odpovědnost státu za průtahy v rozvodovém řízení)

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky M.Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu.Dne 21. 8. 2002 podala stěžovatelka žalobu o rozvod manželství proti J. Š. (dále jen "žalovaný") u Obvodního soudu pro Prahu 9. Současně podala prostřednictvím místního orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále "OSPOD") návrh na zahájení řízení ve věci péče o jejich společné nezletilé dítě u Okresního soudu v Písku, neboť tam měla nezletilá faktické bydliště. Rozvodové řízení bylo přerušeno do právní moci rozhodnutí ve věci péče o dítě. Rozvodové řízení trvalo přesně celkem sedm let.

 

Stěžovatelka se následně domáhala u Ministerstva spravedlnosti náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč za porušení práva na projednání věci v rozvodovém řízení v přiměřené době podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon o odpovědnosti státu"). Ministerstvo spravedlnosti žádost zamítlo s tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Stěžovatelka se následně se shodným nárokem obrátila na Obvodní soud pro Prahu 2, který žalobu taktéž zamítl, následně bylo toto rozhodnutí potvrzeno i Městským soudem v Praze.

Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky, neboť pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě: "Nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy, opravné prostředky nebo námitky účastníků řízení, jde-li o návrhy, opravné prostředky či námitky zjevně nedůvodné. Přitom se nerozlišuje, který z účastníků přispěl k nepřiměřené délce řízení. Stát tedy neodpovídá za nepřiměřenou délku řízení tehdy, jestliže celková doba řízení byla zapříčiněna pouze tím, že některý z účastníků využíval právními předpisy předvídaná procesní práva, jednalo-li se o návrhy, opravné prostředky či námitky zjevně nedůvodné. S takovým postupem jednoho z účastníků musí druhý účastník počítat, neboť využití procesních práv nelze omezit."

Otázku přiměřenosti délky řízení je nutno posoudit vždy ve světle konkrétních okolností daného případu, přičemž se berou v potaz zejména následující kritéria: počet stupňů soudní soustavy, které se případem zabývaly, složitost věci, chování stěžovatele, postup státních orgánů a význam řízení pro stěžovatele [viz rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Frydlender proti Francii ze dne 27. 6. 2000 č. 30979/96, § 43; nález sp. zn. IV. ÚS 392/05 ze dne 30. 11. 2005 (N 218/39 SbNU 311); a také § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu]. Přitom věci osobního stavu, včetně rozvodových řízení, mají zvláštní význam pro stěžovatele a soudy musí k nim přistupovat se zvláštní pečlivostí (viz např. rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005 č. 71731/01, § 41). Do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno z důvodu probíhajícího jiného řízení. V takovém případě se zkoumá, zdali délka druhého řízení byla přiměřená.

Soudy mají obecnou povinnost zajistit, aby jednání jiných osob nevedlo k porušování práv stěžovatele na přiměřenou délku řízení. Jde o součást pozitivních závazků státu ochránit osoby před porušeními jejich práv ze strany třetích soukromých osob. V situaci, ve které je celková délka řízení nepřiměřená, či její nepřiměřenost bezprostředně hrozí, je povinností soudů jednat se zvláštní pečlivostí a přijmout takové kroky, které lze od nich rozumně očekávat, aby nadměrné délce zabránily.

Vzhledem ke všem výše uvedeným okolnostem se Ústavní soud domnívá, že rozvodové řízení nebylo projednáno v přiměřené lhůtě a bylo tak porušeno právo stěžovatelky podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny. Tím, že obecné soudy v napadených rozhodnutích toto porušení nekonstatovaly a nepřiznaly stěžovatelce zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, porušily její právo vyplývající z čl. 36 odst. 3 Listiny na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem.

Celé znění: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=88011&pos=1&cnt=1&typ=result